Deset slovesných tříd: přízvuk a kořen

Deset slovesných tříd: přízvuk a kořen

Slovesa v sanskrtu mají deset slovesných tříd. Všechna slovesa všech deseti slovesných tříd mají přízvuk na kořenové slabice s výjimkou VI. slovesné třídy, ta má přízvuk na „tématu“ (na  samohlásce „a“ – vysvětleno dále v textu). Přízvuk se zpravidla značí šikmou čárkou nad příslušnou přízvučnou slabikou. Někdy je značen krátkou svislou čárkou nad  přízvučnou slabikou.

Všechna ostatní slovesa mimo VI. slovesné třídy mají důraz – přízvuk – na kořenové slabice.

Všechna ta slovesa všech tříd mají stejné (shodné) koncovky v přítomném čase v aktivu, rovněž i v médiu, a totéž platí při budoucí čas a všechny časy minulé, tj. v tomto ohledu není mezi slovesnými třídami rozdíl.

Ovšem rozdíly jsou v některých případech  v kořenech nebo v  přibírání nějaké koncovky za kořen –  a tím se slovesa jednotlivých tříd liší a tím také tvoří  slovesné třídy. (Naproti tomu v češtině se slovesné třídy liší i koncovkami: dělám – nesu– stavím; on dělá/ on nese/ on staví..to je podstatně horší k naučení – pro cizince.)

a)

Jsou slovesa tzv. „tematická“, která vkládají samohlásku „a“ nebo složenou příponu obsahující „a“ za kořen, ta přípona v té pozici se nazývá „téma“. A  to jsou třídy: I., IV., VI. (někdy se sem řadí i X. třída)


I. tř. – Za „téma a“ se přiřadí  přípona (ty přípony už pro přítomný čas známe). Ovšem – dochází k zesílení kořenové samohlásky do stupně guṇa, např.: cit-, cet-a-ti (i  > e)= vnímat; √ guh-, gūh-a-ti ( u > ū ) = schovat se.    Kořenová samohláska „a“ však nepodléhá žádné změně.

IV. tř. – dává se přípona „ya“ za kořen. druh-, druh-ya-ti = škodit; as-, as-ya-ti házet; kup-, kup-ya-ti = zlobit se;

 VI. tř.- jsou to slovesa, která mají přízvuk na hlásce „a“, na „tématu“, která je před koncovkou, zde pro přehlednost označeno podtržením, tj. např.: limpati, limpanti, muñcāvaḥ, kṣipasi, tudanti, icchāma….

Některá slovesa ze VI. slovesné třídy vkládají  při časování za kořen  nosovku:

√  lip-, limpati (natřít; potřísnit)  

√ muc- muñcati (uvolnit; vystřelit)
√ vid-, vindati  (získat; nalézt)

X. tř. – má za kořenem příponu „aya“.

 b)

Ostatní třídy – nazývají se  „atematické“, protože nemají to „téma a“ v nějaké podobě, které by procházelo všecmy osobami a čísly –  mají svůj vlastní způsob – ovšem všechna slovesa mají koncovky stejné jako slova tematická, jak uvedeno výše. Ovšem ( s výjimkou II. a III. třídy) mají dva druhy přípon, ne pouze  jeden druh  jako slova tematická:

II. tř.– koncovka se připojí rovnou  ke kořeni (√ as-, 3.os.s.g asti = být; √ dvi-, dveṣ-ti = nenávidět)

III. tř.- reduplikace („opakování“ ) kořene – ale někdy podle nějakých pravidel, jimiž se ten kořen pozmění(bhṛ-, bibhar-ti , bibhṛ-maḥ= nést; √dhā-,dadhā-ti , dadh-ma= položit)

Následující slovesné třídy mají určité (své vlastní) přípony za kořenem.

V. tř.– za kořen dává příponu no“ nebo „nu“ -podle toho, o jakou osobu a číslo se jedná (tzv. „silné“ a „slabé“ tvary – v singuláru jsou tzv. „silné“ tvary) (√ su-, suno-mi- sunu-maḥ)

VII. tř.- před koncovou souhlásku kořene dává příponu na“ nebo jinou nosovku (ñ,ṅ, n – druh nosovky podle pravidel sandhi) -podle toho, o jakou osobu a číslo se jedná (tzv. „silné“ a „slabé“ tvary) – yuj– ,yunak-ti, yuñjma =spojit). (Koncová souhláska kořene podléhá pravidlům sandhi, např.:  j  > k /g); bhañj-, bhanak-ti bhañj-maḥ = zlomit; hiṃs-, hinas-ti, hiṃṣ-maḥ

VIII.tř. -za kořen dává příponu o“ nebo „u“ -podle toho, o jakou osobu a číslo se jedná (tzv. „silné“ a „slabé“ tvary) tan-, tanoti, tanu-ma = táhnout, roztáhnout)

IX.tř.-za kořen dává příponu „nā“ nebo „nī  – podle toho, o jakou osobu a číslo se jedná (tzv. „silné“ a „slabé“ tvary) (kṣi-, kṣiāti, kṣiṇīmaḥ= ničit)

(U atematických sloves jsou zpravidla  v singuláru aktiva préz. a imperfekta  tzv. „silné“ tvary – občas s výjimkami, ale rovněž  u některých tříd i v některých číslech – ale ne příliš často. Ostatní jsou „slabé tvary“ a mají za kořenem tu druhou variantu přípon).