Deset slovesných tříd: přízvuk a kořen
Slovesa v sanskrtu mají deset slovesných tříd. Všechna slovesa všech deseti slovesných tříd mají přízvuk na kořenové slabice s výjimkou VI. slovesné třídy, ta má přízvuk na „tématu“ (na samohlásce „a“ – vysvětleno dále v textu). Přízvuk se zpravidla značí šikmou čárkou nad příslušnou přízvučnou slabikou. Někdy je značen krátkou svislou čárkou nad přízvučnou slabikou.
Všechna ostatní slovesa mimo VI. slovesné třídy mají důraz – přízvuk – na kořenové slabice.
Všechna ta slovesa všech tříd mají stejné (shodné) koncovky v přítomném čase v aktivu, rovněž i v médiu, a totéž platí při budoucí čas a všechny časy minulé, tj. v tomto ohledu není mezi slovesnými třídami rozdíl.
Ovšem rozdíly jsou v některých případech v kořenech nebo v přibírání nějaké koncovky za kořen – a tím se slovesa jednotlivých tříd liší a tím také tvoří slovesné třídy. (Naproti tomu v češtině se slovesné třídy liší i koncovkami: dělám – nesu– stavím; on dělá/ on nese/ on staví..to je podstatně horší k naučení – pro cizince.)
a)
Jsou slovesa tzv. „tematická“, která vkládají samohlásku „a“ nebo složenou příponu obsahující „a“ za kořen, ta přípona v té pozici se nazývá „téma“. A to jsou třídy: I., IV., VI. (někdy se sem řadí i X. třída)
I. tř. – Za „téma a“ se přiřadí přípona (ty přípony už pro přítomný čas známe). Ovšem – dochází k zesílení kořenové samohlásky do stupně guṇa, např.: √cit-, cet-a-ti (i > e)= vnímat; √ guh-, gūh-a-ti ( u > ū ) = schovat se. Kořenová samohláska „a“ však nepodléhá žádné změně.
IV. tř. – dává se přípona „ya“ za kořen. √ druh-, druh-ya-ti = škodit; √ as-, as-ya-ti házet; √ kup-, kup-ya-ti = zlobit se;
VI. tř.- jsou to slovesa, která mají přízvuk na hlásce „a“, na „tématu“, která je před koncovkou, zde pro přehlednost označeno podtržením, tj. např.: limpati, limpanti, muñcāvaḥ, kṣipasi, tudanti, icchāmaḥ….
Některá slovesa ze VI. slovesné třídy vkládají při časování za kořen nosovku:
√ lip-, limpati (natřít; potřísnit)
√ muc- muñcati (uvolnit; vystřelit)
√ vid-, vindati (získat; nalézt)
X. tř. – má za kořenem příponu „aya“.
b)
Ostatní třídy – nazývají se „atematické“, protože nemají to „téma a“ v nějaké podobě, které by procházelo všecmy osobami a čísly – mají svůj vlastní způsob – ovšem všechna slovesa mají koncovky stejné jako slova tematická, jak uvedeno výše. Ovšem ( s výjimkou II. a III. třídy) mají dva druhy přípon, ne pouze jeden druh jako slova tematická:
II. tř.– koncovka se připojí rovnou ke kořeni (√ as-, 3.os.s.g as–ti = být; √ dviṣ-, dveṣ-ti = nenávidět)
III. tř.- reduplikace („opakování“ ) kořene – ale někdy podle nějakých pravidel, jimiž se ten kořen pozmění(√bhṛ-, bibhar-ti , bibhṛ-maḥ= nést; √dhā-,dadhā-ti , dadh-maḥ= položit)
Následující slovesné třídy mají určité (své vlastní) přípony za kořenem.
V. tř.– za kořen dává příponu „no“ nebo „nu“ -podle toho, o jakou osobu a číslo se jedná (tzv. „silné“ a „slabé“ tvary – v singuláru jsou tzv. „silné“ tvary) (√ su-, suno-mi- sunu-maḥ)
VII. tř.- před koncovou souhlásku kořene dává příponu „na“ nebo jinou nosovku (ñ,ṅ, n – druh nosovky podle pravidel sandhi) -podle toho, o jakou osobu a číslo se jedná (tzv. „silné“ a „slabé“ tvary) – √ yuj– ,yunak-ti, yuñj–maḥ =spojit). (Koncová souhláska kořene podléhá pravidlům sandhi, např.: j > k /g); √ bhañj-, bhanak-ti bhañj-maḥ = zlomit; √ hiṃs-, hinas-ti, hiṃṣ-maḥ
VIII.tř. -za kořen dává příponu „o“ nebo „u“ -podle toho, o jakou osobu a číslo se jedná (tzv. „silné“ a „slabé“ tvary) √tan-, tano–ti, tanu-maḥ = táhnout, roztáhnout)
IX.tř.-za kořen dává příponu „nā“ nebo „nī„ – podle toho, o jakou osobu a číslo se jedná (tzv. „silné“ a „slabé“ tvary) (√ kṣi-, kṣiṇā–ti, kṣiṇī–maḥ= ničit)
(U atematických sloves jsou zpravidla v singuláru aktiva préz. a imperfekta tzv. „silné“ tvary – občas s výjimkami, ale rovněž u některých tříd i v některých číslech – ale ne příliš často. Ostatní jsou „slabé tvary“ a mají za kořenem tu druhou variantu přípon).